Tak předevčírem, jen co vysvitlo slunko, tak jedna Hermanka na balkoně vyrazila na průzkum.
Bohužel je ale pořád dost velká zima na to, aby vylézaly pravidelně, ale krátké procházky již podnikají. Příští týden má být hezky, tak se to třeba vylepší.
Už by to bylo potřeba, po ubikaci šmejdí, ale ven zatím moc nevylézají. Všech 5 je zatím v pořádku. Doufám, že to tak i vydrží.
Co si terarijní želva přeje od svého chovatele nejvíce? Ano, pravděpodobně je to více prostoru a nejlépe venku, aby se mohla alespoň trochu cítit jako „doma“, tedy v mém případě želv Testudo Hermanni Boetgeri, jako v Chorvatsku. To teplo po většinu roku ji nezajistíme, ale trochu toho prostoru můžeme, pokud máme kde. Na podnebí přivykne.
Nejdůležitější je získat kus pozemku. To se mi povedlo :-D. Nejdříve jsem musel udělat základní terénní úpravy a srovnat si „pozemek“ o velikosti 4,3m*2,1m do roviny. Možná by bylo lepší ho nechat tak jak byl, tedy mírně „z kopce“, ale potom by se mi špatně dělalo oplocení. Nerovnosti bude tedy lepší vytvořit v hotovém výběhu uměle.
Loni cca v dubnu jsem si usmyslel, že udělám pro své pancéřované miláčky mini výběh i na balkoně, aby měli kde z jara vegetovat.
Slovo dalo slovo a naši dvorní truhláři Honza a Lukáš mi dle mého úplně přesného šémátka nařezali díly z OSB 18mm a já to s Eliškou po večerech v sestavil a natřel. Na výběhu jsou dvě vrstvy nátěru. To by mělo na pár let stačit. Přeci jen je vystaven povětrnostním vlivům minimálně. Prší na něj jen při silnějším dešti.
25.3.2012 jsem přinesl od Martina Starého své gréky, které zimoval ve sklepě.
Zimování přežili absolutně v pohodě a jsou stejně čilé jako před zimováním. Bohužel se již potvrdilo, že Emil je Emil a holka to nebude.
Právě byla spuštěna želví webkamera
19.1.2010 jsem poprvé odzimoval svou mini skupinu hermanek (testudo hermanni boettgeri). Jak to vypadá, tak se zatím mají všechny k světu.
Zimování, ze kterého jsem měl strach, mám úspěšně za sebou.
V minulém článku jsem psal o tom, jak jsem byl zklamán hoblinami Limara a sliboval, že v příštím, tedy v tomto díle bude recence hoblin Gimborn, které mám již doma připraveny.
Mezitím jsem si ale zkusil sehnat další vzorek k testování, který zatím víceméně želvaři chválili, a to hobliny Pan Malina. Po delší době jsem zavítal na jejich stránky a byl velice překvapen, že hobliny sáčkují nedaleko Kutné Hory, a to v Malešově.
Když si želvař vybere jako podestýlku do terária hobliny, vyvstane mu hned další problém a to, které hobliny koupit. Na různých fórech se o tom vedou diskuze, které práší, které nepráší, které jsou vhodné a které ne. Pojďme se spolu postupně, v několika článcích, podívat na to, co se dá u nás pořídit, a jak to vypadá.
Napoprvé se podíváme na běžné hobliny Limara, které se prodávají v různých vůních (a chtělo by se mi napsat i příchutích). Nás budou ale zajímat samozřejmě ty přírodní.
Jak jistě každý nový majitel želvy ví (tedy by alespoň měl), je jí nutné registrovat. Budu se zde jednoduše snažit popsat jak na to ve Středočeském kraji.
Včera jsme si od p. Kmocha (www.chovzelv.cz) přivezli nový přírůstek do rodiny (asi nám ty 3 děti nestačí :-D).
aneb když si koupím trpaslíka, tak mi určitě do rána vyroste.
Dnes, kdy už se jen Míša těší na želvu, jak dítě na bonbón, si shrneme náklady na stavbu terária. Jak uvidíte, je pravda to, že náklady na mládě želvy nejsou zdaleka tím největším výdajem, spojeným s pořízením želvátka.
